rostlinná iniciace s Hlohem

Začátek května je vždy časem, kdy se často a hodně toulám přírodou. Vede mě to k hlubšímu propojení se sebou - možná je to časem narozenin a možná je to tím, že příroda se ukazuje v plném rozkvětu. 

Hloh je i tento rok velkým průvodcem květnového (pro mě vzácného) času. V den narozenin jsem si vyhradila čas, abych měla prostor na to se chvíli toulat, dopřát si čas pro snění i odpočinek. Vydala jsem se na mé oblíbené místo, kam většinou chodím až koncem května za růžemi. Letos si mě tohle místo přivolalo a vyhledala jsem společnost Hlohu. 

Když se vydám na takové intuitivní putování, tak nikdy nevím, kam přesně jdu - nechávám se vést. A protože bylo ten den velké teplo, prosila jsem si o místo ve stínu, kde bych se mohla schovat. Po chvíli chůze jsem viděla trošku opodál hloh a úplně to mnou pohlo, jak kdyby mi při pohledu na něj poskočilo trošku srdce. 

Šla jsem dál. Věděla jsem o něm, ale moje hlava ještě držela nadvládu a mířila jsem do míst, kde jsem viděla úplnou záplavu hlových keřů a jejich bílých květů. Přišla jsem k nim, byly krásné, ale mě bylo najednou ohromné teplo, najednou jsem cítila, jak kdybych tam nepatřila - věděla jsem, že tady být nechci :) A tak jsem se vrátila zpátky do srdce a následovala volání prvního Hlohu. Vrátila jsem se kus cesty zpátky. a když jsem viděla, jak dokonalé místo si mě zavolalo, věděla jsem, že tady je moje místo a tady zůstanu. 

Sdílím ráda tyhle momenty nenásledování vlastní intuice, volání. Protože se to pravděpodobně i vám může při intuitivním vnímání rostlin stát. Není na tom nic špatného. Z mé vlastní zkušenosti vím, že vždycky skončím na tom správném místě, i kdybych 5x to volání neuposlechla a nenásledovala :)

Ulehla jsem pod Hloh, skrze smysly se s rostlinou propojila. Hned mi připomněl záměr, který jsme měly s ženami na loňské iniciační pouti, která byla právě s rostlinou Hlohu. Pochopila jsem, že se k téhle pouti mám ještě nějakým způsobem vrátit.

"Nechat v srdci místo pro zázraky"

Vnímala jsem, jak ten záměr je stále ještě živý, že samotnou poutí neskončil, že neskončil tím malým zázrakem, který se udál během loňské iniciační pouti. Už několikrát jsem myslela na to, že bych ráda tu loňskou iniciační pouť sdílela, a tentokrát jsem dostala i ponouknutí od hlohu. A tak je čas sdílet pouť, na kterou jsme se loni na konci léta s ženami vydaly. 

Rostlinná iniciační pouť s hlohem

~ cesta srdce~

Od prvního momentu, co jsme se všechny setkaly v chaloupce, byla ve skupině tak zvláštní blízkost, jak kdybysme tam společně byly už poněkolikáté. Jak kdyby už naše srdce byly dávno otevřené pro všechnu blízkost i prožitky, které nás čekaly. 

První společné ráno jsme vyrazily v tichosti k hlohu, který byl nad chaloupkou na loukách. Propojily jsme se s ním a naladily se společně na záměr. Společně s přicházejícím záměrem pro iniciační pouť si každá žena cestou zpátky na chaloupku natrhala rostliny/byliny/květy pro očistnou duchovní koupel. Tato koupel byla pro každou ženu velmi osobním zážitkem. Byl prostor i čas odevzdat vše, co už není třeba si brát dál do dalších dnů. 

V podvečer jsme se potom setkaly u společného kruhu a dopřály jsme si zahajovací iniciační rituál. 

Naše podvečery patřily většinou společnému sezení u stolu, pod hvězdami a povídání. Bylo dostatek času na samotu, ale kdo chtěl být ve společnosti, kolem kuchyně vždy nějaká byla :)

Pátek i sobota patřily divokému putování, kdy se ženy vydávaly na svou osobní pouť do přírody. Někdy měly ode mě nějaké "zadání" a někdy šly úplně na volno a přicházely s příběhy, které jsme si potom sdílely. Čím víc svobody jsmě si dávaly, tím větší divočiny jsme potom společně sdílely. Bylo to nádherné. Při ranním laděním nechyběla ani meditace pro Sen duše, která někdy pohla vnitřním světem až do jeho samých hlubin. Na výpravy ženy také doprovázel hlohový elixír, který byl připraven pro celou iniciační pouť. 

Páteční den jsme potom zakončily meditací, kdy jsme rostlinu Hlohu nechaly putovat do energetických center pro další vedení i vlastní směřování. Nacházely jsme příběhy, které zapadly a chtěly být oživeny, znovuvyprávěny, oplakány i oslaveny. Na všechno byl prostor i čas. Ženský kruh byl podpůrný i ochranný zároveň. 

Sobotní divoké putování už nebylo tak divoké, mnoho žen cítilo už potřebu být "doma", blízko u naší chaloupky. A tak některé prožívaly hluboké propojení s přírodou, protože si to už konečně dovolily. Jiné ulehly ve stínu stromů na zahradě. Přišel čas hojit staré rány, a tak jsme oživily recepty našich babiček a usmažily si luxusní vdolky. Společně jsme se připravovaly na závěrečnou inciační putování posvátnou spirálou. 

Odpolední společné rozjímání, káva, navlékání korálků. Sběr bylin a rostlin pro naši iniciační spirálu. Naši chaloupku prostupovalo posvátné ticho, ženský smích, klid i rozvernost. Každá přesně tak, jak potřebovala. Pro všechno jak kdyby bylo nekonečně času i prostoru. 

V podvečer jsme společně vytvořily spirálu a pomalu se nachystaly na posvátné putování spirálou. Byly přítomny všechny světové strany, jejich kvality, moudrost i požehnání. Každá žena procházela spirálou tak, jak potřebovala. Prožila vše, co bylo potřeba, aby medicína celé iniciační pouti doputovala do samého srdce. Celá spirála byla svědkem slz, zpěvu, rozverného běhu, tance, vděčnosti, lásky i krásy celého spektra ženkosti. Ze spirály ven si každá žena vynesla vše, co pro sebe potřebovala - pro integraci, poznání, podporu i další kroky.

Následovala oslava, rituální kakao, hodování a večer protančený u ohně a pod hvězdami.

Bylo co slavit, hýčkat a co milovat :)