Derrynagittah - ceremonie s Růží a Labyrintem ❁

15.09.2026

Když mi začátkem roku přichází pozvánka od mojí bylinkové učitelky Carole Guyett na letní retreat/ceremonii s Růží a Labyrintem, spontánně se hlásím. Volání je silné. Přihlašuji se, ale vůbec vlastně nevím, jak se tam dostanu, ale je mi to v ten moment úplně jedno. Vím, že jedu.

Čas letního retreatu přibližuje, začínám se koukat po letenkách, na dopravu po Irsku a zjišťuji, že dostat se tam není vůbec snadný, ještě ke všemu když neřídím vlevo. Začínám pochybovat o tom, že je tenhle sen je pro mě realizovatelnej, protože absolutně nevím, jak se tam dostat. V jeden den to pouštím úplně a nechávám si pár dní na to, než Carole napíšu. Během těch dnů přichází skupinový informační email k ceremonii. Ve všech těch jménech na mě zasvítí jméno Briana, který se mnou byl minulý rok v on-line kurzu. Svitla ve mě naděje, že by mi třeba mohl nějak pomoci.

Jsme s Brianem několik dní v kontaktu a všechno se začíná pomalu skládat. Ještě před odletem dostávám dárkem jednu intenzivní kranio terapii, ačkoliv jsem si ji chtěla nechat až po téhle cestě, nakonec se vše sejde tak, že na ni jdu pár dní před odletem. To co tam prožívám, se zdá být jak odemčení celé mé cesty za tímhle snem. Tuším, že tenhle výlet bude silný. Jen tomu kývám a už se nechávám dál vést.

Den před odletem

Jsem nervózní, je toho tolik - cizí země, angličtina, dlouho jsem nikde nebyla, jedu sama. Budu spát asi tak 5 hodin, usnu vůbec? :) mám oblečení tolik, že klidně můžu každý den zmoknout, začínám být klidná. Holinky dávám do krosny jako první :) Vůbec poprvé vezu své bylinkové svazky za moře - jako dárky. Stejně tak se mnou jede keramická lodička na svazky, jsem docela zvědavá, jestli kontrola na letišti s tím bude v pohodě.

Zkouším se znovu propojit se svým záměrem, který mi běhal hlavou i tělem minulé dny, ale už mě to vůbec nepouští. Vlastně z toho mám i radost, že už ani tohle nemusím řešit a mám pocit, že jsem na tohle dobrodružství připravena.

Odlet do Irska

Ráno vstáváme v 1:30 a A. mě odváží na letiště. Nastupuji do letadla a začíná vycházet sluníčko, v letadle sedím u okýnka, mám radost jak malá holka. Keramická lodička na svazek i bylinkové svazky letí se mnou. Vlétame do mraků a slunce čaruje barvami na obloze. Ty mraky mě úplně fascinují, nevidím je poprvé, ale dneska je něco jinak. Nechávám se vtáhnout do snu, ke kterému mě zvou.

Sedím v Dublinu na vlakovém nádraží a čekám na Briana, poznám ho vůbec? Pozná on mě? Nemám mu radši napsat? Dojím svačinu a už vím, že kě mně někdo přichází. Je to on! Setkání naživo je jak znovunávázáním a prohloubením toho, čím mi byl celý ten rok v online kurzu blízký. Myslím, že cesta na irskou vysočinu nám uteče rychle. Povídáme, sdílíme, otvíráme nám blízká témata. Po nějakém čase se ptám, jestli by si nedal Růžový čaj. Moc nechápe, kde ho chci teď ve vlaku vykouzlit, ale kývá, že ano. Vytahuji mou čajovou cestovní soupravu, plnou krabičku květů růží šípkové a dopřáváme si spolu takové první propojení s Růží. Shodujeme se na tom, že na tuhle idylku asi nikdy nezapomeneme. Česká růže šípková v irském vlaku, s Brianem. Cítím vděčnost, že můžu.

V Ennis vystupujeme a setkáváme se Sandy, mojí spolubydlící a společně všichni vyrážíme do našeho ubytování. Při příjezdu dostávám černý čaj s mlékem a sušenku. Jsem unavená ale šťastná a myslím, že se mi tu bude líbit.

První den ceremonie, první návštěva Derrynagittah ♥︎

Samotný příjezd do Derrynagittah je portálem do jiného světa - nádherná cesta, překrásná společnost rostlin, lidí i samotného nekonečného prostoru všude kolem nás. Jak kdyby se mohl člověk tak nějak nově nadechnout. První velké vydymování před vstupem do Chrámu rostlin. Už jen tenhle moment je zážitkem. Těsně před začátkem se jdu ještě projít a na parkovišti se poprvé potkávám osobně s Carole. Nemusím se představovat, obě víme, objímáme se a já pláču dojetím. Cítím obrovskou vděčnost.

Samotný vstup do Chrámu rostlin je dalším silným zážitkem pro moje srdce. Hluboce dýchám a mám pocit, jak kdybych svoje srdce musela ještě hodně otevřít, abych tu sílu místa ustála. Prochází mnou dojetí nad krásou a přesahem tohoto prostoru. Jak výjimečně a jedinečné.

Otvíráme kruh a zahajujeme ceremonii.
Hledám slova pro jasný záměr. Je tak osobní a tak dlouho nevyřčený. Ani nevěřím, že tuhle svou část sdílím, v kruhu s dalšími dvaceti lidmi, anglicky, bez slz.

Uvědomuji si, že místo, které jsem si pro ceremonii vybrala je na jiho-západě, je to místo snů, vody, intuice. Usmívám se a vzpomínám na mraky v letadle.

Tahám si svou tarotovou kartu.

Je čas první ochutnávky elixíru. Překvapuje mě svou silnou hořkostí. Ta hořko-sladkost života mě baví, dává naprostý smysl. Je to sladká/milosrdná hořkost a rozumím jejímu prvnímu poselství. Souhlasím a děkuji.

První procházka Labyrintem a ukotvení záměru.

Vnímám jak jsem ještě hodně v hlavě, ale v závěru dne si to dovoluji a jakmile si to dovolím, jak kdyby to hned zmizelo.

Žasnu, kolik jsem toho prožila za první den, jedeme společně s pár lidmi na večeři a večer vstupuji do snového času už se záměrem.

Druhý den ceremonie

Vyrážíme do Derrynagittah dřív, chceme být chvilku s rostlinama, s Růžema v zahradě. Tolik mi tohle místo přijde známé.

Začínáme druhý den s Růží a její esencí do celého energetického pole. Konečně cítím, že uvnitř mě tají ledy. Cítím lásku, kterou jsem doposud neznala. Cítím se jinak, jak kdyby se vše ve mě přesouvalo, měnilo své místo. A tak se staň.

Druhé pití elixíru, tentokrát s pozvánkou od Bohyně Hathor. Nechávám elixír putovat, kam potřebuje, odevzdávám se, tentokrát plně. Putujeme rovnou do meditace a potkávám se v ní s Růží, vnímám ji jako své starší já - je toho tolik, na co se mohu zeptat. Ptám se, sdílím a dostávám dar. Nerozumím mu, ale děkuji.

V polední pauze se jdu projít Labyrintem. Vracím se k nějaké mé nepoznané - dlouho nežité přirozenosti. Jak kdybych se nastavovala do továrního nastavení :) Teď už vím, že z téhle návštěvy nevyjdu beze změny. Z Labyrintu přecházím rovnou do Bylinkové zahrady Kola roku. Stoupám si do Vesica Piscis a nechávám procházet otázky i odpovědi.

Odpoledne další pití elixíru a čas plný prožitků

putujeme za zvukem rostlin
odhazujeme staré/nepotřebné a překračujeme překážky na cestě Labyrintem a vracíme se s dary, které v jeho samém středu na nás čekaly
oddáváme se růžové koupeli nohou, spolu se zpěvem. Pláču, dneska už asi po sedmé.
oddáváme se učení Shivy a Parvati, mé srdce je naplněné smyslností.

Už cítím, že jsem plně odevzdaná ceremonii, časoprostor se proměňuje a já s( )ním, otvírám se, povídám lidem a oni povídají mně.

Je tu Božsky.
Vše má smysl a vše je smyslem jen tím, že je.

Třetí den ceremonie

Mířím rovnou do Labyrintu. Vytvářím si osobní esenci pro ukotvení všeho prožitého. Nechávám mističku v srdci Labyrintu a vchazím zase do Bylinkové zahraday, mířím do koutku zasvěceného Brigid, usedám na kamennou postel a zdravím Anděliku a Dub. Uvědomuji si, jak na téhle své cestě je můj záměr možné naplnit, ale není to, jak udělat. Je třeba se otevřít a přijmout ho jako dar. Usmívám se. Děkuji a nechávám zde záhnědu z Čech, která dlouho byla u mého Dubu. Rovnou mířím ke stromu přání. Přání je ještě křehké, ale jasné.

Celý den trávíme v medicínském kruhu léčení. Při prvním začátku léčení mi tečou slzy a vnímám, jakou sílu má takový kruh. Jak můžeme tranformovat cokoliv, když jsem tu každý naplno za sebe, se svými dary, ve své podstatě. Žasnu a vítám v srdci tenhle silný zážitek lidskosti a prirozenosti. Byla jsem svědkem už kdečeho, ale tohle je síla, kterou ani do slov nejde zachytit.

Cítím obrovskou vděčnost, že mi do života přišla jóga i harmonizace a vidím jejich potřebu i přesah.

Po skončení medicínského kruhu se vracím k Labyrintu, putuju pro mou esenci a můj záměr je už jasný, odvážný a doposud nevyřčený. Vstupuji s radostí. Poté si lehám před Labyrint, je krásně slunečno. Lehám si břichem na Zem a propouštím ještě poslední střípky, které se ukazují jako nepotřebné.

Tohle místo zapustilo kořeny hluboko v mém srdci, nebo mé srdce našlo kořeny tady?

Vím, že tu nejsem naposled. Usmívám se :)

Závěrečná ceremonie, den poslední

Ranní pití elixíru, po kterém se většina z nás rovnou ulehá na zem. Je čas aktivace a já vůbec netuším, co se bude dít - ostatně jako celou tu dobu tady :) Aktivace zní vlastně v našem jazyce dost zvláštně, a přesto je to ta nejpřirozenějí, nejkrásnější a nejhlubší proměna, kterou jsem kdy zažila. Doprovází nás medicínské nástroje i osobní záměr.

Závěrečné osobní požehnání od Carole je jak pohlzení srdce. Venku potkávám Briana, objímám ho a jen se smějeme. Oba víme :) Mizím do březového háje a uvědomuji si, jak se mi proměnilo vnímání, jsem za to vděčná.

Odpoledne vcházíme na závěrečnou ceremonii do Labyrintu Prvně vyslovuji svá přání i záměry bez studu. Teď už ke mně neoddělitelně patří. Vím to a děkuji.

Zpíváme celou cestu k Labyrintu, v Labyrintu i v samotném závěru. Všichni se najednou tolik známe. Krásná spojení, která zůstávají. Jedinečnost každého je otisknuta v prožitku navždy. Prožitek z ceremonie kotvíme v sobě, ale stejně tak ho sdílíme do světa, Labyrint je naší anténou :)

Závěrečný rozlučkový kruh je darem jednoduchosti, síly i radosti. Pláču zas a znovu a mám pocit, že ten kdo ještě neplakal, tak pláče teď už taky :)

Po ukončení vyhledávám Judith, která byla mou blízkou duší celé ty dny. Jdeme spolu ještě do Bylinkové zahrady, chce se mnou být v čase Samhainu. Procházíme branou, svlékame starou kůži a usedáme do jeskyně. Vzpomínáme na Egypt. Žasnu, kolik vzpomínek se v ní otevřelo, jen poslouchám.

Při cestě z jeskyně ven zdravím Bez a vzpomínám na babičku, za dva dny tomu bude rok, co odešla. Judith poslouchá mé vyprávění o ní a předává mi zprávu, tušila jsem jí. Vítám jí a je čas loučení ♥︎

Čas návratu a sdílení požehnání

Vracíme se do Dublinu, se slzama v očích se loučím s Brianem i Sandy. V minutě, co je opouštím se mi po nich už stýská. Před stanicí se snažím koupit lístek na šalinu, ale nejde mi to. Žádám poloopilou ženu vedle automatu, jestli mi pomůže. naťuká vše a já platím, v šalině koukám, že mi koupila dětský lístek, směju se.

V podvečer se toulám Dublinem, obchody s Irskou tématikou jsou mi najednou tolik blízké, potřebuji všechny trojlístky, stromy života a keltské znaky :) Jen na nákupy nemám žádnou kapacitu, pluju stále na vlně snu. Jdu se najíst do indické restaurace, kterou mi doporučil Brian. Dojímá mě kde co a kde kdo. Připomínám si své záměry z ceremonie a při vzpomínce na nádheru i sílu, kterou jsem během minulých dní zažila, se rozplaču. Uprostřed restaurace, nepřekvapuje mě to. Venku prší, zdravím Vodu a vítám déšť, konečně v Irsku zmoknu :)

První den zpátky, na rodné pudě. Všechno je tolik jiné a přesto stále stejné. Zdravím Zem, Rostliny a našlapuji jinak, dotýkám se jinak, hovořím jinak.

Úplněk na nebi mě vítá ve Znojmě. Ahoj Luno, i Ty jsi jiná, nebo jsem já?

Ráno hned odjíždíme na chatu, stavujeme se za dědem a já si po více než týdnu dávám kávu, jak jinak než do hrneku s Růží, chutná blaženě, irské sušenky, které jsem přivezla, stejně tak. Na chatě si vytvářím oltář na skalce, vydymuju chatu i plácek. Jdu pozdravit Vodu a sdílím s ní požehnání z Derrynagittah. Do odpoledního ceremoniálního kakaa si přidávám esenci Rose Goddess a hodlám se v téhle energii koupat ještě hodně dlouho :) Carole nám posílá email a sdílí pár fotek a hudbu. Pouštím si první písničku a hned se rozplaču, A. nechápe co se děje. Ještě jsem mu nic nevyprávěla, ještě to má čas.

Další den jsem vyrazila hned za Dubem a celou cestu jsem slyšela slova Briana "nový začátek, nová cesta". Zastavila jsem se, abych uznala svou dosavadní cestu, která mě dovedla sem. Najednou v ní vidím všechny ty poklady, indicie pro další směřování. Sdílím vše s Dubem a mám hodně podobný pocit jako při našem prvním setkání, kdy se můj vnitřní svět tolik proměnil. Jen kontaktem s ním. Esence Růže a celé poselství bylo otisknuto do všeho kolem mě. Všechno bylo Tou esencí. Jak kdybych jen vně rozpoznala to, co jsem uvnitř sebe objevila, co jsem si darovala a dovolila. Ta hluboká ženská esence je tolik přítomna a jak kdybych ji svým prožitkem mohla zvát na Světlo. Valí se jak lavina skrze mě i celou mojí rodinu.

Celá Země je obdarována, když mi obdarujeme sami sebe.

Cestou zpátky se stavuji u Bezu, který mám tolik spojený s mou loňskou ceremonií, s babičkou. Poprvé od návratu sdílím ten "ženský prožitek", jak kdybych mluvila s babičkou. Dějí se kolem mě zvláštní věci, jak kdyby se tohle sdílení ještě víc ukotvovalo. Poděkovala jsem, i když moje mysl tyhle synchronicity už má tendenci negovat :) Tělo ví, že se něco děje.

Další den už odpoledne u čaje vyprávím A. svůj prožitek i záměr. Zasvěcuji ho do celého prostoru Derrynagittah. Mám pocit, že tam jednou spolu budeme. Ve vyprávění nacházím ještě spoustu darů, které si ukládám do srdce. V závěru se rozpláču. Celé je to ještě tak čerstvé, křehké, nové. Vyslovením jak kdyby se to ukotvilo v téhle mé realitě, jak kdyby to mělo tady domov ♥︎ prostor žít ♥︎. Při západu slunce odcházím na skálu, kde celé moje putování za rostlinami začalo. Vůbec poprvé ji nesu dar a beru to jako znamení ukončení kapitoly. Děkuji, zpívám ji i celému místu. Znovu děkuji svému muži, že tohle místo tolik miluje. Díky tomu jsem i já měla dostatek času, prostoru, ho začít milovat po svém ♥︎ Je fascinující, jaké dary a veledary láska přináší.

Začátky nové kapitoly

Poprvé mám lekci jógy. Vím, že i celá moje práce bude jiná. Prostor studia vydymuji, sdílím esenci Růže, pouštím hudbu a zapaluji růžovou tyčinku. První energetické harmonizace jsou velká síla. Dochází i na bylinkovou harmonizaci a ta je nakonec takovou malou ceremonií. Vnímám jak se toho dá tolik proměnit i během krátké doby. Je to nádhera.

Při odpolední procházce do přírody nacházím na Růži dar, který se mnou sdílela v meditaci. Doma jej vkládám na oltář.

Během pár dní se mi dostává tolik fyzických darů v podobě krystalů, dlouhého sdílení u čaje, častější obejmutí, nebo zavolání si.

Cítím obrovskou vděčnost za blízké přátele, kteří tak nějak vnímají, že tyhle návraty nejsou jen tak a jsou tu pro mě.

Vyrážím do rodného města, za rodinou. Všem jsem koupila růže :) V neděli jsem byla sdílet požehnání mé milované louce. Dostala jsem tolik darů a požehnání nazpět, že jsem měla co dělat, abych vůbec takovou sílu, krásu absorbovala. Jsem vlastně zas a znovu fascinovaná, kolik dostávám zpátky, když dávám. Vím, že se to říká, ale zažít to za jeden týden v takové intenzitě několikrát je prostě síla.