Derrynagittah - ceremonie s Růží a Labyrintem ❁

Když mi začátkem roku přichází pozvánka od mojí bylinkové učitelky Carole Guyett na letní bylinkový retreat s Růží a Labyrintem, spontánně se hlásím. Volání je tak silný. Přihlašuji se, ale vůbec vlastně nevím, jak se tam dostat, kolik to dohromady bude vlastně stát, ale je mi to v ten moment úplně jedno. Vím, že jedu. 

Když se čas letního retreatu přibližuje, začínám se koukat po letenkách, na dopravu po Irsku a zjišťuji, že dostat se tam není vůbec snadný, ještě ke všemu když neřídím vlevo. Začínám pochybovat o tom, že je tenhle sen realizovatelnej a pomalu tuhle příležitost pouštím, protože se nezdá reálný se tam sama dostat. V jeden den to pouším úplně a nechávám si pár dní na to, než Carole napíšu. Během těch dnů přichází skupinový informační email k ceremonii. Ve všech těch jménech na mě zasvítilo jméno Briana, který se mnou byl minulý rok v on-line kurzu. Svitla ve mě naděje, že by mi třeba mohl nějak pomoci. 

Jsme s Brianem několik dní intenzivně v kontaktu a všechno se začíná pomalu skládat. Ještě před odletem dostávám dárkem jednu intenzivní kranio terapii, ačkoliv jsem si ji chtěla nechat až po téhle cestě, nakonec se vše sejde tak, že na ni jdu pár dní před odletem. To co tam prožívám, se zdá být jak odemčení celé mé cesty za tímhle snem. Tuším, že tenhle výlet bude silný. Jen tomu kývám a už se nechávám dál vést. 

den před odletem

Jsem nervózní, je toho tolik - cizí země, angličtina, dlouho jsem nikde nebyla, jedu sama. Budu spát asi tak 5 hodin, usnu vůbec? :) mám oblečení tolik, že klidně můžu každý den zmoknout, jsem klidná. Holinky dávám do krosny jako první :) 

Zkouším se propojit se svým záměrem, který mi běhal hlavou i tělem minulé dny, ale už mě to vůbec nepouští. Vlastně z toho mám i radost, že už ani tohle nemusím řešit a mám pocit, že jsem na tohle dobrodružství připravena.

odlet do Irska

Ráno vstáváme v 1:30 a A mě odváží na letiště. Nastupuji do letadla a začíná vycházet sluníčko, v letadle sedím u okýnka, mám radost jak malá holka. Vlétame do mraků a slunce čaruje barvami na obloze. Ty mraky mě úplně fascinují, nevidím je poprvé, ale dneska je něco jinak. Nechávám se vtáhnout do snu, ke kterému mě zvou. 

Sedím v Dublinu na vlakovém nádraží a čekám na Briana, poznám ho vůbec? Pozná on mě? Nemám mu radši napsat? Dojím svačinu a už vím, že kě mně někdo přichází. Je to on! Setkání naživo je jak znovunávázáním a prohloubením toho, čím mi byl celý ten rok v online kurzu blízký. Myslím, že cesta na irskou vysočinu nám uteče rychle. Povídáme, sdílíme, otvíráme nám blízká témata. Po nějakém čase se ptám, jestli by si nedal Růžový čaj. Moc nechápe, kde ho chci teď ve vlaku vykouzlit, ale kývá, že ano. Vytahuji svou čajovou cestovní soupravu, plnou krabičku květů růží šípkové a dopřáváme si spolu takové první propojení s Růží. Shodujeme se na tom, že na tuhle idylku asi nikdy nezapomeneme. Česká růže šípková v irském vlaku, s Brianem. Cítím vděčnost, že můžu. 

V Ennis vystupujeme a setkáváme se Sandy, mojí spolubydlící a společně všichni vyrážíme do našeho ubytování. Při příjezdu dostávám černý čaj s mlékem a sušenku. Jsem šťastná a myslím, že se mi tu bude líbit. 

První den ceremonie, první návštěva Derrynagittah ♥︎

Samotný příjezd do Derrynagittah je portálem do jiného světa - nádherná cesta, překrásná společnost rostlin, příjemná společnost lidí a prostor všude. Jak kdyby se mohl člověk tak nějak nově nadechnout. První velké vydymování před vstupem do Chrámu rostlin. Už jen tenhle moment vydymování je zážitkem. Těsně před začátkem se jdu ještě projít a na parkovišti se potkávám osobně s Carole, objímáme se a já pláču dojetím. Je tak nádherná, uvolněná a radostná. Cítím obrovskou vděčnost.

Samotný vstup do Chrámu rostlin je dalším silným zážitkem pro moje srdce. Pláču dojetím, nad krásou a přesahem toho prostoru. jak výjimečně a jedinečné. 

Otvíráme kruh a zahajujeme ceremonii.
Hledám slova pro jasný záměr. Je tak osobní a tak dlouho nevyřčený. Ani nevěřím, že tuhle svou část sdílím, v kruhu s dalšími dvaceti lidmi, anglicky, bez slz.

Uvědomuji si, že místo, které jsem si pro ceremonii vybrala je na jiho-západě, je to místo snů, vody, intuice. Usmívám se a vzpomínám na mraky v letadle.  

Tahám si svou kartu. 

Je čas první ochutnávky elixíru. Překvapuje mě svou silnou hořskostí, usmívám se. Ta hořko-sladkost života mě baví, dává naprostý smysl. Je to sladká/milosrdná hořkost a rozumím jejímu prvnímu poselství. Souhlasím a děkuji.

První procházka Labyrintem a ukotvení záměru. 

Vnímám jak jsem ještě hodně v hlavě, ale v závěru dne si to dovoluji a jakmile si to dovolím, jak kdyby to hned zmizelo.

Žasnu, kolik jsem toho prožila za první den, jedeme společně s pár lidmi na večeři a večer vstupuji do snového času už se záměrem.

Druhý den ceremonie

Vyrážíme do Derrynagittah dřív, chceme být chvilku s rostlinama v zahradě. Tolik mi tohle místo přijde známé.

Začínáme druhý den s Růží a její esencí do celého energetického pole. Konečně cítím, že uvnitř mě tají ledy. Cítím lásku, kterou jsem doposud neznala. Cítím se jinak, jak kdyby se vše ve mě přesouvalo, měnilo své místo. A tak se staň.

Druhé pití elixíru, tentokrát s pozvánkou od Bohyně Hathor. Nechávám elixír putovat, kam potřebuje, odevzdávám se, plně. Putujeme rovnou do meditace a potkávám se v ní s Růží, vnímám ji jako své starší já - je toho tolik, na co se mohu zeptat. Ptám se, sdílím a děkuji.

V polední pauze se jdu projít Labyrintem. Vracím se k nějaké mé nepoznané - dlouho nežité přirozenosti. Jak kdybych se nastavovala do továrního nastavení :) Teď už vím, že z téhle návštěvy nevyjdu beze změny. Z Labyrintu přecházím rovnou do Bylinkové zahrady Kola roku. Stoupám si do Vesica Piscis a nechávám procházet otázky i odpovědi.

Odpoledne další pití elixíru  a čas plný prožitků 

• putujeme za zvukem rostlin
• odhazujeme staré/nepotřebné a překračujeme překážky na cestě Labyrintem a vracíme se s dary, které v jeho samém středu na nás čekaly
• oddáváme se růžové koupeli nohou, spolu se zpěvem. Pláču, dneska už asi po sedmé.
• oddáváme se učení Shivy a Parvati, mé srdce je naplněné smyslností.

Už cítím, že jsem plně odevzdaná ceremonii, otvírám se, povídám lidem a oni povídají mně. 

Je tu Božsky.
Vše má smysl a vše je smyslem jen tím, že je.

Třetí den ceremonie

Mířím rovnou do Labyrintu. Vytvářím si osobní esenci pro ukotvení všeho prožitého. Nechávám mističku v srdci Labyrintu a vchazím zase do Bylinkové zahraday, mířím do koutku zasvěceného Brigid, usedám na kamennou postel a zdravím Anděliku a Dub. Uvědomuji si, jak na téhle své cestě je můj záměr možné naplnit, ale není to, jak udělat. Je třeba se otevřít a přijmout ho jako dar. Usmívám se. Děkuji a nechávám zde záhnědu z Čech, která dlouho byla u mého Dubu. Rovnou mířím ke stromu přání. Přání je ještě křehké, ale jasné.

Celý den trávíme v medicínském kruhu léčení. Při prvním začátku léčení mi tečou slzy a vnímám, jakou sílu má takový kruh. Jak můžeme tranformovat cokoliv, když jsem tu každý naplno za sebe, se svými dary, ve své podstatě. Žasnu a vítám v srdci tenhle silný zážitek lidskosti a prirozenosti. Byla jsem svědkem už kdečeho, ale tohle je síla, kterou ani do slov nejde zachytit.